|
Námět na seriál filmových dokumentů
s pracovním názvem "Navzdory osudu"
Typ pořadu: Cyklus filmových dokumentů Téma:
Dokumenty, přibližující divákům mnohdy až neskutečné příběhy lidí
- Čechů a Moravanů, které osud zavál mimo jejich vlast a vehnal
do extrémních situací, které přežili jen díky obrovské odvaze,
pevné vůli a obrovskému odhodlání žít a přežít. Cyklus by měl
poukázat na morální kvality těchto mimořádných osobností našeho
národa a vzdát skromný, nepatetický hold jejich tichému hrdinství.
Vzhledem k vysokému věku všech protagonistů se jedná v řadě
případů možná o poslední šanci zachytit jejich autentická osobní
vyprávění. Způsob zpracování dané tématiky: Zachycení
hlavních hrdinů jednotlivých příběhů v aktuálním čase. Tedy
teď, na začátku nového tisíciletí. V okamžiku, kdy pokročilým
věkem daný odstup jim umožňuje realistické ohlédnutí za jejich
životem. Zhodnocení svých činů, posouzení jejich smysluplnosti
či zbytečnosti. Mělo by se jednat o diskrétní, uctivé nahlédnutí
do soukromí těchto výjimečných osobností, motivované snahou odhalit
jejich životní filosofii (příp. její vývoj). Zjistit, kde brali
a berou sílu k překonání všech životních útrap a překážek.
Čeho si v životě nejvíce váží a co naopak je pro ně nepodstatné.
Jak se dívají na současný život v naší republice a ve světě.
Vylíčení jejich dramatických životních osudů doplněné řadou ilustračních
archivních záběrů, fotografií, pochopitelně v dokumentu nebude
chybět. Ale bude pouze podkladem pro realizaci hlavní myšlenky.
A tou je vlastně odpověď na otázky:
- Kde se v člověku bere ona obrovská vnitřní síla, umožňující
mu překonávat zdánlivě nepřekonatelné překážky a dosáhnout nedosažitelných
cílů?
- Má hrdinství, vykoupené obrovskými útrapami, zdravím a mnohdy
i lidskými životy smysl? Vždyť tak často se jeho aktéři namísto
uznání a vděku dočkají potupy a zloby.
- Jaké jsou podle názoru těchto osobností morální, lidské hodnoty
současné mladé generace. V čem se liší od hodnot jimi uznávaných?
Počet dílů: 13 Stopáž jednotlivých dílů: 28 nebo 38 minut Námět:
Jiří Vondrák, Pavel Löffelmann, Jaroslav Čvančara Scénář:Jiří Vondrák,
Pavel Löffelmann a odborní poradci Jaroslav Čvančara, Václav Straka,
Josef Břečka a další)
Kamera: Petr Vejslík, Jiří Radek Produkce:Pavel Löffelmann Režie:Jiří
Vondrák Realizace: FREE ART RECORDS, s.r.o. pro Českou televizi
Brno Obsah jednotlivých dílů: V cyklu se objeví
v podstatě dva základní typy zpracování. U nejvýznamnějších
osobností, jejichž životní příběh je dostatečně nosný a je předpoklad,
že i jejich současné názory a pohledy na minulost i současnost
světa mají divákům co říci, bude věnován každému z těchto
protagonistů jeden samostatný díl. Ve zbývajících dokumentech
budou shrnuty příběhy protagonistů, které spolu nějakým způsobem
souvisejí nebo naopak jsou v určitém kontrastu (viz dále).
1. díl - Genmjr. František Peřina
V červnu 1939 odešel ilegálně do Polska a po prezentaci
v Krakově odplul do Francie. Stal se stíhacím esem bitvy
o Francii. Samotnému
i ve spolupráci se mu podařilo poslat k zemi 14 nepřátelských
letounů. Sám napadl 60 messerschmittů chránících svaz 90 německých
bombardérů. Tím zachránil skupinu francouzských pilotů. Během
tohoto boje sestřelil jeden nepřátelský letoun, poté byl jeho
stroh rovněž zasažen. Po porážce Francie se dostal do Anglie.
V rámci 313, čs. stíhací perutě se zúčastnil Bitvy o Británii.
V červnu 1942 nad Francií napaden čtyřmi Focke-Wulfy 190,
z nichž jeden sestřelil a další poškodil. Po návratu do vlasti
se opět setkal s manželkou, vězněnou celou válku ve vězení
gestapa. 12. 4. 1949 letounem M -1 Sokol přelétl spolu s manželkou
a s kamarádem hranice. Žil v Anglii, Kanadě a od roku
1959 trvale v USA, kde získal významné místo v továrně
na výrobu vnitřních zařízení kosmického výzkumu projektu Gemini
a Apollo. Po roce 1989 se natrvalo vrátil do republiky. Žije v Praze.
2. díl - Plk. Pravomil Raichl
V roce 1939 se dostal přes Maďarsko a Polsko do SSSR, kde
byl okamžitě internován a jako údajný špion poslán do Gulagu.
Zde prožil neuvěřitelné příhody na hranicích života a smrti, včetně
situací, kdy vězni v zoufalství jedli maso ze svých spoluvězňů,
kteří zemřeli. Od jisté smrti (v cele smrti čekal na vykonání
rozsudku za útěk) ho zachránila výzva k vstupu do vznikající
čs. jednotky v Buzuluku. Přišel tam v zuboženém stavu
v lednu 1942. Od poloviny roku 1943 se zúčastnil všech bitev,
včetně krveprolití na Dukle v roce 1944. Byl několikrát vyznamenán.
Pro svou kritiku poměrů, včetně hazardování se životy čs. vojáků
se dostal do těžkých rozepří s komunisty. I po válce mezi
Raichlem a Reicinem začal neúprosný boj, jenž skončil Raichlovým
zatčením a odsouzením na smrt (známá Mostecká aféra). Zásahem
prezidenta Beneše byl rozsudek sice změněn na doživotí, ale ve
věznici v Leopoldově se bachaři ze všech sil snažili, aby
toto doživotí trvalo co nejkratší dobu. Přesto se mu s několika
druhy podařilo z tohoto nejpečlivěji střeženého vězení uprchnout
do Německa, kde posléze vstoupil do Čs. strážní jednotky (v rámci
US Army). Zde sloužil až do šedesátých let. Současně pracoval
jako expert pro CIA. Jelikož východní rozvědky usilovaly o jeho
život, přesídlil na příkaz Američanů do USA, kde v Oregonu
žije dodnes. Závěr svého života by však chtěl dožít ve své vlasti
na Šumavě.
3. díl - Genmjr. Alois Šiška
V roce 1939 uprchnul přes Slovensko, Maďarsko do Jugoslávie,
odkud se dostal do Francie a Anglie, kde byl přijat do RAF. Sloužil
jako pilot
u 311 čs. stíhací perutě. Létal nad Německo a Itálii. Byl třikrát
sestřelen. Dne 28. 12. 1941 byl jeho letoun zasažen nad Wilhelmshafenem
a s poškozeným wellingtonem nucen přistát v noci v Severním
moři. Ze šestičlenné posádky se pět dostalo do gumového záchranného
člunu. Čtvrtý den dva zemřeli a třetí upadl do bezvědomí. Šestý
den je vyplavilo moře na pobřeží Holandska, kde se dostali do
německého zajetí. Omrzlé a gangrénou postižené nohy nemohly být
amputovány pro Šiškův srdeční infarkt již na operačním stole.
Později přepraven do zajateckých lazaretů v Německu. V roce
1944 převezen do řídící úřadovny gestapa v Praze a odsouzen
k trestu smrti. Nakonec však předán wehrmachtu na pevnost
Colditz. V dubnu 1945 osvobozen US Army a převezen do nemocnice
v Anglii. V roce 1948 propuštěn z armády, nuceně
vystěhován z Prahy. Napsal úspěšnou knihu. Nyní žije v Praze.
4. díl - Genmjr. František Fajtl
Po okupaci překročil ilegálně polské hranice. Z Polska odplul
do Francie. Po vypuknutí války přijat k francouzskému letectvu.
Po porážce Francie odplul do Velké Británie a byl převelen k 310.
Čs. stíhací peruti. Bitvy o Británii se zúčastnil s 1. a 17. Britskou
squadronou. Sám i ve spolupráci se podílem na sestřelení několika
nepřátelských letadel. Jako první Čechoslovák se v rámci
RAF stal v roce 1942 velitelem britské stíhací perutě. Poté
byl sám nad Francií sestřelen. Strastiplnou cestou přes Španělsko
a Gibraltar se dostal zpět do Anglie. Byl ustanoven velitelem
313. čs. stíhací perutě. V únoru 1944 odjel jako velitel
skupiny 20 letců do SSSR, kde po přecvičení na stíhačky lavočkin
LA-5 a LA-7 působil při založení 1. čs. samostatného stíhacího
pluku v SSSR. Jednotka významně podporovala SNP. Také zasáhl
do bojů o Moravskou bránu. Na jaře 1949 zatčen a degradován. Dva
roky strávil na nucených pracích ve vězení na Mírově. V šedesátých
letech částečně rehabilitován. Napsal několik úspěšných knih.
Žije v Praze.
5. díl - Plk. Josef Balejka
V roce 1939 odešel ilegálně do Polska, kde podepsal závazek
k polskému letectvu. Patří k těm málo čs. letcům, kteří
se v září 1939 zúčastnili leteckých bojů. Po porážce Polska
se Balejka spolu se slavným stíhačem Josefem Františkem a dalšími
dvěma kamarády dostal přes Rumunsko do Francie. Odtud do Anglie,
kde bojoval u 303. Polské stíhací perutě. Po zranění přeložen
v rámci RAF jako instruktor. V roce 1944, na vlastní
žádost přeložen k 311. čs. bombardovací peruti. Vrátil se do osvobozené
vlasti, ale brzy se rozhodl zůstat v Anglii, poté Austrálii.
V osmdesátých letech se dal do přípravy demonstrativní sabotážní
akce proti tehdejšímu komunistickému režimu. Nástupem Gorbačovovy
pěrestrojky však akce ztratila smysl. Po roce 1989 se vrátil natrvalo
do vlasti, kde ve Valašských Kloboukách žije dodnes. Jako hluboce
věřící v Marii Svatohostýnskou, napsal pozoruhodnou publikaci,
kde poutavě líčí své válečné příhody.
6. díl - Plk. Čestmír Šikola
Jako vysokoškolský student unikl v Praze - Ruzyni osudu
studentů
17. listopadu 1939. Podařilo se mu uprchnout "Jižní cestou"
do Francie. V Anglii se stal radiotelegrafistou. Vycvičen
jako parašutista, stal se příslušníkem významné paraskupiny CLAY,
která byla vysazena v dubnu 1944. Skupina prožila dramatické
okamžiky, v nichž se její příslušníci pohybovali na hranici
života a smrti. Nedostatek potravin, pronásledování gestapem i
otevřené střety s nepřítelem přinášely jejim členům četná
zranění a řadě z nich smrt. Po roce 1948, který tyto extrémní
podmínky zázračně přežil místo poděkování byl zatčen, vězněn a
mučen StB. I tyto útrapy přežil a žije v Malé Skále v Čechách.
Milada Všetičková
V Brně žijící vdova po gen. ing. Bohuslavu Všetičkovi. Manžel
- bývalý příslušník Čs. legií v Rusku, se stal ve třicátých
letech Zemským velitelem dělostřelectva. Po okupaci se podílel
na vzniku největší ilegální organizace Obrana národa. Stal se
jejím Zemským velitelem pro celou Moravu. V únoru 1940 byl
na základě zrady zatčen a spolu se svými věrnými důstojníky 19.
8. 1942 v Berlíně - Plötzensee sťat . Otřesná fakta, dokumenty
jsou k dispozici. Postava gen. Všetičky zůstává až dodnes
málo zhodnocena. Paní Milada, skromná a tichá žena je jediným
z doposud žijících svědků. Pozn. Tento díl postaví do kontrastu
zkušenosti z odboje zahraničního s odbojem domácím.
Určitě zajímavé bude srovnání, v čem tito odbojáři spolupracovali,
v čem se naopak lišili.
7. díl - Dr. Václav V. Tošovský
Jako student medicíny se v roce 1939 dostal do střetu s příslušníkem
gestapa, kterého nožem zabil. Za nesmírně dramatických okolností
se mu podařilo prchnout přes Maďarsko a Jugoslávii do Řecka, kde
v touze zmiznout beze stopy se vydával pod cizím jménem za
lékaře. Přihlásil se jako dobrovolník do nemocnice na ostrově
Kréta. Teprve na místě zjistil, že se jedná o leprosarium. Přesto
v těchto extrémních podmínkách vydržel. Jako jeden z mála
se nenakazil, přežil i akci Němců, kteří před koncem války celé
zařízení, včetně jeho pacientů a personálu vyhodili do povětří.
Po válce dostudoval medicínu a současně ústav starající se o malomocné
obnovil a rozšířil. Poté ho vedl až do roku 1953, kdy toto leprosarium
jako poslední v Řecku bylo zrušeno. Žije v Brně.
8. díl - Gen. Jaroslav Procházka
Jeho osud je podobný osudu Plk. Pravomila Raichla. I on na počátku
války odešel do SSSR, kde byl okamžitě internován a poslán do
Gulagu. Po třech letech, které jako zázrakem přežil ho z Gulagu
vysvobodila výzva ke vstupu do Svobodovy vojenské jednotky, která
vznikala v Buzuluku. V první linii prošel celou frontu.
Po válce byl opět zatčen a řadu let vězněn. Žije v Plzni.
Gen. Karel Borský
Pravým jménem Biheller. Studoval klasické gymnázium v Ostravě.
Po okupaci přešel v září 1939 do Polska, odtud do SSSR. Pracoval
ve Lvově, odkud byl NKVD v roce 1940 vyvezen na nucené práce
při budování Volžsko-donského kanálu. Poté se dostal do Dagestánské
SSSR, kde pracoval v koželužně chemického závodu. Když se
z rozhlasové zprávy TASSu dozvěděl
o budování čs. vojenské jednotky, v květnu 1942 přijel do
Buzuluku. Byl zařazen k četě npor. Oldřicha Kvapila. V rámci
3. roty Vladimíra Janka se zúčastnil bitvy u Sokolova. Poté přidělen
k oddělení výchovy a osvěty. Byl několikrát raněn. Zúčastnil
se Karpatsko-dukelské operace. Po válce přijme jméno Borský.
9. díl - Plk. let. Ladislav Snídal
Začátkem prosince 1940 odplul do Haify, kde byl začleněn do čs.
jednotky na Středním východě. V dubnu 1941 se stal velitelem
2. čety 3. roty. Během obléhání přístavu Tobruk, se z řad
důstojníků zúčastnil největšího počtu průzkumných hlídek. Jako
dobrovolník se v roce 1942 přihlásil do RAF a odjel do Velké
Británie, kde prošel nejrůznějšími školeními a kurzy, včetně navigátorského
v Kanadě aj. Stal se navigátorem na letounech typu Liberátor
u 311. bombardovací perutě.
10. díl - Gen. Miroslav Šmoldas
Po maturitě na reálném gymnáziu v Olomouci vstoupil do čs.
armády. Z Vojenské akademie v Hranicích vyřazen v roce
1938 jako poručík spojovacího vojska. Během mobilizace sloužil
v Bruntále, poté v asistenční rotě v Lipníku nad
Bečvou. V červenci 1939 přešel hranice do Polska a prošel
celou anabází čs. legionu a Východní čs. armády v zahraničí
(Kamenec Podolůský, Oranky, Suzdal). Jako příslušník tzv. Oranské
skupiny přišel se skupinou velitelských a instruktorských kádrů
v únoru 1942 do Buzuluku. Zúčastnil se bitvy u Sokolova a
poté všech bojových akcí, včetně Karpatsko-dukelské operace.
11. díl - Petr Uruba
Po absolvování obchodní školy nastoupil na Vojenské učiliště
v Prostějově. Poté přidělen k 73. letce 6. let. pluku v Praze
a Hradci Králové, kde létal na lehkých bombardovacích letounech
Š-100 a Š-101. Dne 6. 7. 1938 se nad Strahovským stadiónem, v rámci
X. Všesokolského sletu, zúčastnil slavnostního přeletu. Koncem
června odešel do Polska a lodí Chrobry odplul do Francie. V Anglii
začal operačně létat od listopadu 1940 jako druhý pilot osádky
kpt. Františka Cígoše, u 311. čs. bomb. perutě. Při sedmém operačním
letu 6. 2. 1941 byl jejich Wellington T 7842 v důsledku navigační
chyby a následného nedostatku paliva nucen nouzově přistát v okupované
Francii. V německých táborech a kriminálech strávil čtyři
roky (včetně známého zajateckého tábora Stalag Luft III ).
12.díl - Manželky odbojářů
Tento díl bude věnován manželkám odbojářů. Ženám, které si v řadě
případů svou odvahou, statečností a vůlí nijak se svými partnery
nezadaly. Přitom po skončení války, resp. po ukončení následných
represí komunistické totalitní moci, setrvávaly skromně v pozadí
svých slavných manželů. Dokument bude mimo jiné zajímavý i tím,
že v některé z těchto obdivuhodných žen jsou Angličanky,
které v České republice setrvaly i po smrti svých manželů.
Jejich pohled na dění v naší zemi může být v mnoha případech
neobvyklý a poučný.
13. díl Plk. Václav Straka
Jako čs. student v Belgii dostal se do Francie, kde v Agde
vstoupil do čs. zahraniční armády. Po porážce Francie přeplul
lodním transportem do Velké Británie. Stal se zakládajícím členem
Mezinárodního svazu studenstva, založeného 17. 11. 1941 v Londýně.
Uplatnil se jako schopný redaktor časopisu Naše vojsko, které
vycházelo až do konce války. Straka se od podzimu 1944 zúčastnil
obléhání pevnosti Dunkergue a v posledních týdnech války
se stal členem tzv. Kombinovaného oddílu, s nímž v rámci
3. armády gen. Pattona vstoupil na hranici Pomezí u Chebu, jako
první na čs. území. Kromě obvyklého schématu, zabývajícího se
osobním příběhem a osobností plk. Straky, bude v tomto dílu
provedeno i zevrubné shrnutí a zhodnocení celého cyklu. Plk.Straka
jako válečný zpravodaj - novinář a jeden z odborných poradců
celého cyklu je osobou k tomu bezesporu povolanou.
Pozn.: Seznam osobností, které by si zasloužily pozornost
není tímto pochopitelně vyčerpán. Kterékoliv z výše uvedených
jmen lze zaměnit za jiného významného účastníka odboje. Nabízejí
se např. Josef "Buřt" Braun (populární postava čekého trampingu,
poslední žijící člen legendární odbojové skupiny Cukráři - Balabán,
Mašín, Morávek), Boleslav Ivánek (střelec 311. bombardovací perutě
- žije mimo veřejné dění v Pálkovicích na Severní Moravě),
mjr. Joys Kadlečková (příslušníce 311.čs. bombardovací perutě),
Gustav Bubník (hokejový reprezentant a trenér, politický vězeň
- v současnosti poslanec parlamentu ČR) a další. Podle našich
informací byla v pořadech ČT věnována v minulosti pozornost
Františku Peřinovi a Františku Fajtlovi. Nicméně se domníváme,
že se jedná o tak významné osobnosti, že v tomto uceleném
cyklu by neměly chybět. Pokud však bude dramaturgie na tom trvat,
lze je nahradit.
|
